21. 4. 2015
Ve středu si i my připomeneme Den Země, den věnovaný Zemi, který se každoročně koná 22. dubna, již více než 40 let. Má upozornit na dopady ničení životního prostředí. Den Země se tak stal největším sekulárním svátkem, uznaným OSN, který slaví lidé společně na celé planetě bez ohledu na původ, víru či národnost.
Z tohoto pohledu je zajímavá známá teorie Gaia. Teorie Gaia (hypotéza Gaia) je označení pro několik vědeckých modelů, týkajících se geosféry, biosféry i atmosféry, které předpokládají, že živé organismy automaticky pomocí seberegulujících mechanismů regulují životní podmínky na planetě Zemi tak, aby pro ně byly přijatelné. S touto teorií poprvé přišel v 60. letech 20. století vědec, klimatolog a chemik Sir James Lovelock, a pojmenoval ji (na podnět Williama Goldinga) podle řecké bohyně Gaia.
Planeta Země je v teorii chápána jako souvislý superorganismus. Autoři zkoumali vlastnosti živých systémů jako je stav vzdálený od (termodynamické) rovnováhy či přítomnost cyklů, kterými v metabolismu proudí hmota a energie. Tyto cykly jsou vlastně zpětnovazebnými smyčkami, které udržují systém ve stabilním stavu vzdáleném od rovnováhy a jsou společné všem živým organismům. Podobné cykly nalezli i na Zemi, kde propojují jak živou, tak neživou přírodu. Z tohoto implikují, že Země tedy utváří sama sebe a život sám udržuje zeměkouli životem obyvatelnou. To je jakoby v rozporu s běžným názorem, že život se přizpůsobil planetárním podmínkám, když se život i tyto podmínky vyvíjely samostatným způsobem. Lovelock říká, že život si sám udržuje své prostředí, že má do jisté míry schopnost homeostáze. Nezpochybňuje se zde ovšem zásadní role planetární regulace.
Lovelock při své práci úzce spolupracoval s americkou bioložkou Lynn Margulisovou. Už během výzkumu pro NASA ohledně Marsu se zabýval Lovelock otázkou, zda se život výlučně přizpůsobuje okolnímu prostředí a nebo zda to platí i naopak – tedy že ho sám pomáhá formovat. Dosavadní náhled se jednoznačně klonil k první variantě, a mimo jiné i proto způsobila teorie Gaia, publikovaná počátkem sedmdesátých let, takový poprask. Podle ní nelze oddělovat evoluci planety od evoluce života, jedná se totiž o vzájemně úzce propojený systém. Tento tzv. holistický náhled tak postuluje nutné propojení geosféry, atmosféry i biosféry, a to do takové míry, že můžeme o matičce Zemi hovořit jako o jednom velkém superorganismu. Lovelock tedy celou teorii pojmenoval na radu svého kolegy po řecké bohyni Země, jakkoliv toho později litoval, protože mytologický nádech jinak skutečné vědecké práce poněkud devalvoval její hodnotu v očích tradiční evoluční biologie a přírodních věd vůbec.
Podle této teorie sice splňuje Gaia některé ze znaků živoucího organismu, ale jde jen o analogii. Gaia je např. schopna recyklovat uvnitř sebe odpady (na rozdíl od živých organismů). Gaia, tak jak byla Lovelockem formulována, nevyžaduje vědomí, jež by nějak nastavovalo parametry prostředí na Zemi, nejde tu o osobnost s vůlí, ale soubor samoregulujících se procesů. Jde o model planetárního života, ve kterém lidé nehrají nejdůležitější roli.
Více na Rozhlas.cz a Wikipedia
Den země
